Jdi na obsah Jdi na menu
 


List Moravských Dějin IV

6. 4. 2010

Lacek z Kravař

 

Narozen někdy kolem roku 1348. Zemřel ke konci roku 1416 zřejmě ve Fulneku. Byl významným moravským šlechticem, diplomatem a předním moravským podporovatelem husitství. 
 
Mládí
 
Lacek se narodil jako čtvrtý syn majitele panství Fulneku a Bílovce Drslava z Kravař. Vyrůstal ale v Zabkowicích ve Slezsku, odtud pramenila zřejmě jeho příchylnost k Polsku. Po smrti svého otce se dostal do finančních potíží. Ty se vyřešily až po té, co zdědil po svém strýci Janu z Kravař hrad Helfštejn. Roku 1370 se Lacek oženil s Markétou z Pohořele a získal tak statky v Nisském knížectví. Roku 1372 byl ve sporech se Šternberky ohledně statků v Hostýnských vrších, později byl ve sporu s jinými šlechtici ještě několikrát. Sám pak zasedal u soudů, a to jak v Brně tak Olomouci.
 
 
Markraběcí války
 
V době první války mezi markrabaty Joštem a Prokopem (oba dva byli syny Jana Jindřich Lucemburského) stál Lacek na straně markraběte Prokopa. Za této války dobyl a obsadil hrad Hluboký u Hrubé Vody (v údolí Bystřice). I nadále pak Lacek rozšiřoval svůj majetek, a tak roku 1383 získal do zástavy hrad Hradec nad Moravicí. Dále si přišel na statky na Přerovsku a Hranicku. Roku 1398 získává po smrti svého staršího bratra Beneše panství Fulnek a Bílovec. Roku 1400 pak získal i statky na západní Moravě, mezi jinými Náměšť nad Oslavou se zdejším hradem, Velké Meziříčí a Velkou Bíteš. Konečně roku 1401 získává po smrti Anny ze Šternberka panství Odry, navíc si zabral i zbytek jejího panství, který měl zřejmě zdědit jeho příbuzný Petr z Kravař a Plumlova. Neboť Lacek musel zabrané statky po soudním procesu z let 1406-1407 řečenému Petrovi vrátit. Celkově však Lacek vlastnil na svoji dobu obrovské jmění – 180 vesnic, 18 měst a městeček, 18 hradů a minimálně 3 tvrze. Byl tak ve své době suverénně nejbohatším šlechticem na Moravě.
 
Lacek se zúčastňuje i různých vojenských akcí, třeba roku 1385 se vydal do Uher na podporu Zikmunda Lucemburského, který usiloval o zdejší královský trůn. Lucemburkového ho využívají i jinak. Například roku 1389 ručil za peníze, které Jošt Lucemburský slíbil svému bratru Prokopovi náhradou za statky na západě Horních Uher. 1392 pak Lacek ručí za věno dceři Zikmunda Lucemburského. To svědčí o tom, že byl skutečně velmi bohatý. Spolu s Joštem se také účastnil řady politických jednání. Zatímco druhé markraběcí války se Lacek neúčastní, ve třetí je již oddaným stoupencem Jošta. Získal si také důvěru českého krále Václava IV.
 
 
Doba předhusitská
 
Roku 1407 Lacek odešel do Prahy a stal se zde hofmistrem a zanedlouho i nejvyšším purkrabím, dosáhl tak nejvyšší funkce, jakou mohl šlechtic v Čechách vůbec zastávat. Roku 1408 se podílel na potrestání povstalých měšťanů v Budyšíně, kdy bylo 13 měšťanů popraveno, zdá se však ,že s popravou nesouhlasil. V Praze se však především seznámil s mistrem Janem Husem. Chodil i na jeho kázání do Betlémské kaple. Pomáhal také Janu Žižkovi, když zprostředkoval jeho výměnu, po té co byl tento zajat při obléhání hradu Kraví hora. Dále pomáhal verbovat vojáky (včetně Žižky) na pomoc polskému králi Vladislavu II. Jagiellu před slavnou bitvou u Grunwaldu. Za věrné služby mu král Václav IV postoupil panství Choceň.
 
Po smrti moravského panovníka Jošta byl Lacek zvolen moravským zemským hejtmanem a získal tak pro šlechtice nejvyšší a nejprestižnější úřad na Moravě. Záhy na to se vzdal svých funkcí v Čechách. Na Moravě využíval svého postavení k uvádění Husových stoupenců do kněžského stavu. V Brně uzavírá s Václavem IV, a dalšími moravskými šlechtici zemský landrfýd.
 
Lacek se však pohyboval s jistotou i ve světě středoevropské diplomacie. Například v roce 1412 hostil v Novém Jičíně polského krále Vladislava II. Jagella. O dva roky později mu pak vytáhl na pomoc v čele 400 ozbrojenců, které sám najal a zaplatil. Poté co byl mistr Jan Hus uvězněn v Kostnici, Lacek proti tomu protestoval. Organizoval i listy českých a moravských šlechticů proti Husovu uvěznění a později upálení. Více však již nestihl, někdy nakonci roku 1416 Lacek umírá, a to zřejmě ve Fulneku. Pohřben byl v tamním augustiniánském klášterním kostele, který sám založil.
 
 

Osobnost a rodina

Lacek byl zřejmě velmi dobrým hospodářem, diplomatem a vojákem. Měl dobrý vztah ke svým poddaným, které například osvobozoval od břemene odúmrtě. Pomáhal i některým městům – zvláště pak Lipníku nad Bečvou. Lacek byl také zbožný. Podílel se například na založení augustiniánských klášterů ve Fulneku a Prostějově. Se svoji ženou měl 3 děti – 2 syny (Jana a Drslava) a 1 dceru (Elišku). Nicméně Lacek oba své syny přežil. Jeho synovec Lacek z Kravař byl olomouckým biskupem v letech 1403 až 1408.
 

Wilhelm Isak Wolf Gutmann

 
Narozen 18. srpna 1826 v Lipníku nad Bečvou. Zemřel 17. května 1895 ve Vídni. Byl významný moravský a rakouský podnikatel a průmyslník, který podnikal především s uhlím.
 
Těžké začátky
 
Wilhelm pocházel z významné židovské rodiny lipnických obchodníků. Jeho otec obchodoval s textilem. Wilhelm studoval teologii v Uhrách (Člověk na Moravě 2008, s. 38), ale ta ho příliš nebavila a tak raději působil jako vychovatel svých bratranců a později jako vedoucí administrativní pracovník na statku a pivovaru svého vzdáleného příbuzného. Poté se osamostatnil a stal se obchodníkem s obilím. Z počátku se mu však příliš nedařilo a sotva se někdy uživil. Od roku 1849 však začal Wilhelm obchodovat se sádrou a začalo se mu dařit. Později přidal i obchod s uhlím, díky kterému se stal bohatým a slavným. Důležité byly zásady, které si Wilhelm vytyčil a kterými se chtěl řídit: „..se snažil na základě seriózních smluv vytvořit síť dodavatelů, dopravců a odběratelů, jejíž stabilita měla být umocněna kvalitou poskytovaných služeb.“ (Člověk na Moravě 2008, s. 40)
 
Obchod uhlím
 
Uhlí dovážel Wilhelm do Rakouska z Horního Slezska. Toto uhlí bylo levnější než domácí uhlí, a tak nepřekvapí, že ho začali hojně odebírat domácí firmy i drobní odběratelé. Prodej uhlí se děl komisním způsobem. Sám Wilhelm si účtoval: „..fixní, již dříve smluvené částky pro distributora,..“ (Člověk na Moravě 2008, s. 41) Od roku 1856 začal prodávat uhlí z dolů společnosti „Severní dráhy císaře Ferdinanda“ a později i od jiných těžařů ostravsko-karvinského revíru. S Wilhelmem začal podnikat i jeho mladší bratr David (později majitel zámku a statku v moravském Tovačově). Později jejich firma „Gebrüder Gutmann“ zakoupila vlastní doly v Horním Slezsku a uhlí v nich těžené začala pro jeho kvalitu distribuovat po celé monarchii domácnostem. Výjimečná byla kvalita poskytovaných služeb: „Odběratel…mohl si zboží objednat u nejbližšího zástupce firmy. To mu bylo doručeno do 24 hodin [myšleno zákazníku, pozn. aut.],…“ (Člověk na Moravě 2008, s. 43) Navíc cena paliva byla po celý rok (tedy i v zimě) poměrně stabilní. Firma také začala distribuovat uhlí vytěžené v uherském Banátu. V šedesátých letech pak oba bratři natolik zbohatli, že začali investovat do řady dalších průmyslových odvětví. Jaký rozdíl oproti čtyřicátým letům. Jejich bohatství dokládá i následující: „…vídeňské paláce bratří Gutmannů si v ničem nezadaly s paláci staré rodové šlechty.“ (Člověk na Moravě 2008, s. 45) Wilhelm byl také iniciátorem založení „Spolku rakouských průmyslníků v hornictví, hutnictví a strojírenství“, který hájil zájmy podnikatelů z těchto oborů. Byl i členem celé řady dalších spolků. Roku 1873 se podílel s rodinou Rothschildů na vzniku proslulého „Vítkovického horního a hutního těžířstva“ (Vítkovických železáren). V roce 1878 pak byli Wilhelm a jeho bratr povýšeni za zásluhy o rozvoj průmyslu do rytířského stavu. Na počátku devadesátých let firma bratří Gutmannů zaměstnávala víc jak 50 000 zaměstnancům! (Člověk na Moravě 2008, s.45)
 
Charita
 
Wilhelm nezapomněl na existenční problémy, které měl jako drobný obchodník a podporoval řadu charitativních podniků. Mimo jiné spoluzaložil židovské učiliště, založil dětskou nemocnici ve Vídni, ústav pro přestárlé v rodném Lipníku atd. (Osobnosti F-H 2008)
 

Carl Ferdinand Leopold Budischowsky

 
Carl Budischowsky byl další významný moravský podnikatel. Koželužský mistr a třebíčský měšťan. Narozen 24. října 1810 v Třebíči. Zemřel 26. dubna 1884 tamtéž.
 
Začátky

Carl začal samostatně podnikat v roce 1835. O sedm let později koupil mlýn v Třebíči-Borovině a zřídil si zde základnu svého později velmi úspěšného podnikání. Mlýn díky půjčce od svého švagra značně přestavěl a doplnil o další budovy. Carl dodával kožené výrobky včetně bot rakouské armádě (Osobnosti mor. dějin 2006, s. 375). Později i turecké, mexické, ruské a rumunské. Z počátku Carl podnikal se svým bratrem Franzem Xaverem, které ho však v roce 1853 z podnikání vyplatil.
 
Rozmach podnikání

Od 60. let Carl koncentroval původně rozptýlenou výrobu obuvi do jednoho provozu. V roce 1862 se však dostal do problémů, ale povedlo se mu díky konkurzu svoji firmu oddlužit (Osobnosti mor. dějin 2006, s. 375). V roce 1871 se název firmy změnil na „Carl Budischowsky & Söhne“ (značka pak byla C.B.S.). Od 70. let zřídila firma také pobočku se skladem ve Vídni. Na přelomu 70. a 80. let zaměstnávala firma Budischowských v Třebíči 500-600 osob a později i několik tisíc (Osobnosti mor. dějin 2006, s. 372) a zasloužila se tak o hospodářský rozmach Třebíče. Carl odešel z podnikání v roce 1882. Jeho podnikatelský úspěch byl dán vedle schopností i jeho důrazem na zavádění nových technologií, jako byl parní stroj, stroj na výrobu podešví, chemické činění kůže atd. A také: „Problémy a kolize s magistrátem [Třebíče, pozn. autora] přiměly firmu k postavení čističky,…“ (Osobnosti mor. dějin 2006, s. 379). Inspirací Carlovi byli podniky v USA a Velké Británii.
 
Osobnost podnikatele a vztah k zaměstnancům

Carl podporoval v Třebíči na radnici německou stranu a byl příznivcem německého centralismu. V jeho továrně občas trpěli pro-česky se projevující zaměstnanci ústrky a byl na ně činěn tlak, aby se hlásili k němčině, jako obcovací řeči. Cílem Carla však bylo v prvé řadě vytvořit stabilní a solidní zaměstnanecký kádr s využitím hmotných i sociálně-prestižních stimulů. Zaměstnance tak lákaly vyšší mzdy a jistota. Zdá se, že zaměstnanci firmy příliš nestávkovali. Zajímavý byl kariérní řád: „Po vyučení byl dělník z továrny automaticky propuštěn a zpět byl přijat teprve poté, co prokázal pětiletou praxi u jiné velké koželužské firmy,..“ (Osobnosti mor. dějin 2006, s. 380) V roce 1877 založila firma „Spolek pro podporování nemocných dělníků v továrně pánů Carla Budischowského a synů“. Od zaměstnanců vyžadoval Carl kázeň – netoleroval alkohol, neomluvené absence (ani tzv. modrá pondělí - jev kdy se zaměstnanci pro nadměrnou konzumaci alkoholu v pondělí nedostavili do práce), upovídanost atd. (Osobnosti mor. dějin 2006, s. 379-80) Carl byl dvakrát ženat a měl celkem 11 dětí, z nichž jen 6 se dožilo dospělosti.
 
Použitá literatura:
 
ČAPKA, F. Dějiny Moravy v datech. Brno : Cerm - Akademické nakladatelství, 2001.
ŠTĚPÁN, V. Muž u zrodu husitské revoluce Lacek z Kravař. In Libor Jan a Zdeněk Drahoš. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská 2006, ISBN 80-86488-38-1.
ZÁŘICKÝ, A. Velkopodnikatel příklad Heinricha hraběte Larisch-Mönnicha, Josefa Zwierziny a Wilhelma Gutmanna. In Lukáš Fasora aj. Člověk na Moravě 19. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, ISBN 978-80-7325-147-5.
▪Město Lipník nad Bečvou. Osobnosti F-H. [online, 2008]. Dostupný z: http://www.mesto-lipnik.cz/kultura/osobnosti/osobnosti-f-h.html
FASORA, L. Podnikatel v kožedělném průmyslu Carl Ferdinand Leopold Budischowsky. In Libor Jan a Zdeněk Drahoš. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská 2006, ISBN 80-86488-38-1.